Web bez lišty se souhlasem
„Chceme vědět, kolik lidí nám chodí na web. Ale budeme kvůli tomu muset mít tu otravnou lištu, co musí každý odklikat?“
Tuhle dvojici slyším skoro u každého nového webu. Ta lišta trápí zákazníka víc než samotné číslo — vždyť ji dneska má kdekdo.
V té otázce se ale skrývá předpoklad, který neplatí: že měření a sledování jsou jedno a to samé. Lišta se na webech objevuje kvůli té druhé věci — kvůli tomu, že si web návštěvníka poznamená a pozná ho i podruhé, třeba že přišel z konkrétní reklamy nebo že si prohlížel zrovna pračky. Číslo „kolik lidí dnes četlo blog“ ale tenhle druh paměti vůbec nepotřebuje.
Řádek, který nikoho nepozná
Tenhle web to dělá takhle: kdykoli si někdo otevře veřejnou stránku, přibude jeden řádek v záznamu. Je v něm čas, adresa stránky a odkud návštěvník přišel — jen doména, ne celá adresa ani co hledal. A jedna kategorie: jestli šlo o člověka, vyhledávač, monitoring, nebo jiného robota. Roboti se nezahazují, počítají se taky — je docela užitečné vědět, jestli si stránku vůbec všiml Google.
Co v tom řádku není, je zajímavější než to, co v něm je. Není tam nic, podle čeho by šlo poznat, že dva řádky patří téže osobě. Žádná IP adresa, žádný otisk prohlížeče, žádná cookie — tohle měření si do prohlížeče neukládá vůbec nic. Tenhle web pak nemá co si nechat odsouhlasit, protože není koho zpětně poznat.
Cena za to je hrubší číslo
Poctivě k tomu patří i to, co se tím ztrácí. Když si někdo stejnou stránku otevře třikrát, jsou to tři řádky, ne jeden návštěvník. Rozpoznat, že je to pořád tentýž člověk, by znamenalo přesně to, co se ukládat nemá — a to je celý ten obchod. Číslo, které z toho vyjde, je hrubší než to, co ukáže Google Analytics. Ale odpoví na otázku, kvůli které se to celé dělá: čte to vůbec někdo?
Data navíc zůstávají tam, kde vznikla — na vlastním serveru, ne odeslaná nějaké analytické službě. Je to totéž pravidlo, které jsem tu psal o umělé inteligenci: co nemá odejít, neodejde. Na webu neběží jediný cizí skript, který by musel prohlížeč stahovat a spouštět. A staré řádky se po čase mažou samy — po nějakých 400 dnech zmizí. Přesně co se počítá a proč, je popsané na stránce Co o vás web ví.
Co z toho má zákazník
U tohohle webu nebylo co odsouhlasit — a čísla, kvůli kterým to celé vzniklo, mám dál. Když stejnou věc chcete na svém webu, znamená to o jednu lištu k odklikání míň, o jeden cizí skript míň a žádná data vašich návštěvníků, která by odcházela někam, kam nevidíte. Není o co žádat, tak se nikdo neptá.